Čau, tvůj pohřeb mě dojal

2017-07-20

Dnes se na stránce Denního menu Respektu objevil článek (zkrácená verze postu na Wired.com) o synovi, který sestavil chatbota, užívajícího hlas a "myšlenky" umírajícího otce.

Chat

Nelze si nevzpomenout na seriál Black Mirror britské BBC, konkrétně epizodu Be Right Back (S02E01). Mladá žena Martha v ní přichází o svého přítele Ashe při autonehodě, nechá si ho však pomocí online služby "oživit": nejprve z historie chatu, pak se přidá hlas a nakonec si objedná programovatelné tělo, androida, který vypadá jako její bývalý přítel, ale jeho téměř-lidskost je děsivější než fakt, že Ash zemřel.

Martha a Ash

Strach ze smrti je něco, co cítí asi každá živá bytost. Zároveň vědomí, že tu někdo byl a najednou není (a už nikdy nebude) v nás vyvolává skličující pocity, to prázdné místo zůstává do konce života.

Na druhou stranu, je to přirozené a jde to tak už miliony let. Lidé nejsou první, kdo cítí emoce, pocit ztráty je starý jako život sám. (Hmyz si asi neuvědomuje, že je smutný; nevěřím však, že by nic takového nevnímal.)

Smrt je smutná věc, ale měli bychom ji akceptovat. Radši budu smutně vzpomínat a litovat něčího odchodu, než abych si musel povídat s mrtvým kamarádem o tom, co se říkalo na jeho pohřbu.

Chat

Chcete být informováni o nových příspěvcích?*